Lesy Orlických hor
Lesy Orlických hor
Mohutné lesy, původně bukové a jedlové s příměsí smrku a klenu, v suťových partiích se zastoupením lípy, jilmu a olše, se působením člověka - zejména těžbou dřeva pro kutnohorské doly a orlickohorské sklárny - změnily k nepoznání. V období před osídlením území člověkem byl v Orlických horách dominantní buk lesní, po něm následovala jedle bělokorá a třetí zde nejrozšířenější dřevinou byl smrk ztepilý. Pro dobu kolonizace území je (podobně jako v jiných oblastech) příznačný trvalý vzestup podílu smrku, přisuzovatelný však nejen vlivům člověka, ale i změně klimatických poměrů.
Současný stav je charakterizován jednoznačnou převahou smrku v druhové skladbě zdejších lesů. Ekologicky nestabilní nesmíšené smrkové porosty utrpěly újmu zejména v 80. letech minulého století, když v průběhu imisně ekologické kalamity byla převážná část (cca 1950 ha) porostů v hřebenových partiích hor vytěžena a zalesněna. Nicméně v nově založených porostech dochází i nadále pod vlivem celé řady nepříznivých faktorů k chřadnutí obnovovaných dřevin. Svoji úlohu zde jistě sehrávají také zvýšené depozice dusíkatých sloučenin a jejich účinek na jednotlivé složky zdejších ekosystémů.
Orlickohorské lesy tak i dnes příslušejí k nejvíce poškozovaným přírodním lesních oblastem v ČR.
